STUDIUM, LABORATOŘE, ZKOUŠKY I ŽIVOT NA FAKULTĚ: S tím vším poradí studijní ambasadoři
Začátky vysokoškolského studia bývají spojené s řadou otázek, nejistot i očekávání. Na naší fakultě v této fázi pomáhá ambasadorský tým – studentky a studenti, kteří zastupují jednotlivé studijní programy a nabízejí uchazečům i prvákům cennou orientaci ve studiu i ve fakultním prostředí. Jejich zkušenost ukazuje, že důležitou roli nehraje jen obsah studia, ale i lidská podpora a možnost zeptat se někoho, kdo si podobnou cestou už sám prošel. Právě proto jsme naše ambasadory vyzpovídali a zjišťovali, proč si vybrali Fakultu chemickou VUT, s jakými obavami nastupovali a co by dnes doporučili svým budoucím kolegům.
Proč právě FCH VUT?
Technické zaměření, spolupráce s firmami, ale i touha studovat v Brně nebo vyhnout se přijímacímu stresu. Důvodů, proč začít psát svou kapitolu právě na Fakultě chemické, je celá řada. Naši ambasadoři vzpomínají na momenty, které u nich převážily misky vah.Martina: Líbí se mi, že studium není jen o teorii, ale že si člověk může vše vyzkoušet přímo v laboratoři. Zároveň mě zaujalo technické zaměření a spolupráce s firmami.
Barbora Ch.: Protože jsem si zamilovala chemii a atmosféru Brna.
Barbora V.: Na gymplu mě bavila hlavně chemie, ale i fyzika a matika, takže mě lákalo propojení všech tří na technice. Taky se mi nechtělo dělat přijímačky, ale finálně rozhodla exkurze do laboratoří a prohlídka školy při DOD.
Otakar: Nemusel jsem dělat přijímačky, seděl mi obor a není v Praze.
Kateřina: Vždycky jsem chtěla jít do Brna, to byl základ. VUT jsem si vybrala (nejenom) kvůli prestiži. Přišlo mi, že říkat, že studuji VUT a budu inženýr, zní cool.
Jaký byl tvůj největší strach před nástupem na VŠ – a jaká je realita?
Barbora Ch.: Nejvíc jsem se bála toho, že půjdu studovat na výšku do Brna úplně sama z města vzdáleného asi 150 km a že pro mě bude těžké zapadnout. Nakonec mě ale realita mile překvapila – lidi na Moravě jsou hodně otevření a přátelští, takže jsem si tu docela rychle našla fajn partu.
Otakar: Že to bude až moc těžké a ve finále mi to tak vůbec nepřišlo.
Martina: Měla jsem strach, jestli zvládnu objem učiva, tempo a jiný systém studia. Realita je taková, že to někdy opravdu není jednoduché, ale když si člověk najde systém a lidi kolem sebe, dá se to zvládnout.
Kateřina: Asi strach z neznáma. Nové prostředí, nové město, noví lidé, jiný systém proti střední. Realita je taková, že člověk si zvykne a přizpůsobí se.
Co tě na studiu nejvíc baví a proč?
Michal: Na studiu mě velice baví propojení teorie s praxí. Není to pouhopouhé učení se nazpaměť, ale člověk si teoretické znalosti může osahat v reálu. Plus výjezdy na exkurze a přednášky od externích odborníků daného odvětví.Kateřina: Nejvíc asi praktika. Ačkoliv je to časově náročné, člověk stráví dlouho přípravou, potom v samotné labině a nakonec protokolem, tak mi to dalo nejvíce. Hlavně protože si jednodušeji pamatuju, co jsem dělala a proč, než to, co jenom čtu nebo vidím na obrázku.
Barbora Ch.: Nejvíc mě baví práce na závěrečné práci – teď už na diplomce, předtím na bakalářce. Jsem součástí super výzkumné skupiny, která mi toho strašně moc předává. Baví mě hlavně to, že se neučíte jen teorii, ale zapojujete se opravdu do výzkumu a stáváte se součástí týmu.
Barbora V.: Laboratoře, ve kterých vidím nějaký reálný výsledek své práce.
Lukáš: Různorodost jednotlivých dnů ve škole – každý den je něco jiného.
Otakar: Postupně rozšiřovat znalosti a rozumět různým problematikám víc a víc.
Co tě naopak nejvíc překvapilo?
Vysoká škola, to není jen jiný styl výuky, ale úplně nový ekosystém. Naše studenty po příchodu na fakultu často překvapí, jak moc se realita liší od jejich představ. Vedle nečekaně přátelské atmosféry a osobního přístupu vyučujících je to především nově nabytá svoboda, která ruku v ruce s náročným studiem prověří jejich samostatnost i schopnost plánovat čas.Michal: Asi nejvíce přátelské až rodinné prostředí. Na jiných školách se málokdo zná, je tam spoustu lidí, mnohdy vyučující neví, kdo jste. Tady je to právě naopak. Méně lidí, vyučující mají osobitý přístup.
Martina: Příjemně mě překvapil osobní přístup vyučujících. Když má člověk zájem a je aktivní, může se dostat i k opravdu zajímavým projektům. Na druhou stranu studium vyžaduje i disciplínu.
Otakar: Vstřícnost většiny učitelů.
Barbora V.: Kolik času mi to zabere – ať už je to samotné sezení ve škole, nebo příprava a učení doma.
Lukáš: Jak extrémně osvobozující je ta volnost, kterou člověk na vysoké má. Nikdo mě nenutí chodit na přednášky, dělat toto a tamto. A to je na tom super, že to člověk dělá z vlastního přesvědčení.
Který moment nebo předmět byl pro tebe nejtěžší a jak ses přes něj dostal/a?
Ke studiu na vysoké škole patří jak úspěchy, tak i chvíle, kdy se věci nedaří podle plánu. První nevydařená zkouška nebo předmět, který se zdá být nad lidské síly, potkají dříve či později téměř každého. Naši ambasadoři sdílejí recept na to, jak se přes krize dostat: vytrvat, soustředit se a nebát se říct si o pomoc.Kateřina: Největší strašák byla pro mě fyzika. Na střední jsem si s ní nevybudovala úplně přátelský vztah. Nakonec tím, že jsem se toho tak bála a udělala z toho prioritu tím projít, tak to šlo překvapivě celkem hladce.
Martina: Nejtěžší pro mě byla Biochemie I. Byla to první zkouška, kterou jsem nezvládla na první pokus, takže to pro mě bylo zklamání z prvního studijního neúspěchu. Nakonec jsem si na učení dala více času a nevzdala to.
Barbora Ch.: Jednoznačně organická chemie. Zápočet jsem nakonec udělala až na poslední možný opravný pokus. Je důležitý si uvědomit, že i když se něco nepovede napoprvé, tak se vlastně vůbec nic nestane. Dlouho jsem si myslela, že se to zvládnu naučit sama, ale nakonec mi nejvíc pomohlo říct si o radu spolužákům, kteří už to měli za sebou. Takže moje rada je hlavně to nevzdávat a nebát se požádat o pomoc kolem sebe – často to udělá větší rozdíl, než člověk čeká.
Michal: Za celou dobu studia stále vzpomínám na první a poslední vyhození od zkoušky z Organické chemie 2. Asi jsem se málo učil, nechápal to. Pak jsem si k tomu prostě sedl a naučil se to.
Otakar: Analytika II, nebo Přenosové jevy. Člověk se sem tam musí kousnout a nějak se přes to dostat a pak už stačí jen doufat.
Barbora V.: Když jsem v červnu nezvládla svou první (a naštěstí zatím poslední) zkoušku. Dala jsem si pár dnů od učení klid, potkala kamarády, dělala věci, co mě baví, a napodruhé už jsem to zvládla.
Lukáš: Nejtěžší bylo a je kombinovat školu, práci, koníčky a osobní život. Že jsem se přes to dostal, bych zrovna neřekl, ale nějak to balancovat člověk musí.
A kdy sis poprvé řekl/a „tohle má smysl“?
Kateřina: Nejvíc asi u bakalářky. Přišlo mi, že to, co dělám, má přidanou hodnotu, propojilo se to s praxí a zažila jsem pocit, že chemie může měnit svět.
Martina: Ve chvíli, kdy jsem si začala všímat, jak spolu jednotlivé předměty souvisí. Informace z různých oblastí chemie se začaly propojovat a dávat větší smysl. Právě to je na chemii krásné – všechno spolu nějak souvisí.
Lukáš: Když jsem začal pracovat v reálné laboratoři (ne jen školní pokusy a praktika). To mi jen potvrdilo, že jsem si chemii vybral správně.
Michal: Původně byl plán mít tuto univerzitu jako „přestupnou stanici“. Po prvním semestru a s nástupem druhého jsem se ale rozhodl zůstat. Viděl jsem potenciál rozvíjet znalosti v tomto odvětví. Pomohly tomu předměty, které jsem měl, laboratorní cvičení a již zmíněný přístup vyučujících.
Barbora V.: V laborkách z anorganiky, když se můj oblíbený vyučující přišel podívat, jak mi to jde, a jeho jediné hodnocení bylo: „krása střídá nádheru“.
Co ti nejvíc pomohlo uspět – a co bys doporučil/a prvákům?
Úspěch ve studiu podle ambasadorů nestojí jen na píli a zájmu o obor. Velkou roli hrají také lidé kolem – spolužáci, společné učení i ochota navzájem si pomáhat.Michal: Nejvíce uspět mi pomohlo uvědomění si, že člověk na to nemůže kašlat. Konzultace se spolužáky, společné studium, názory a nápady ostatních lidí.
Kateřina: Nepodcenit začátek a nezaspat. S prokrastinací a odkládáním věcí na později se trápí hodně lidí (a já nejsem zdaleka výjimka), ale na vysoké škole se vyplatí snažit se tomu pokud možno co nejvíce vyvarovat.
Otakar: Najít si nějakou funkční skupinu spolužáků a pomáhat si navzájem.
Barbora V.: Nebýt na to sama – psát protokoly s někým, vypracovávat otázky ve skupině, ale hlavně se vidět i mimo školu, abychom se z toho všichni nezbláznili.
Kam se dá po tvém oboru reálně směřovat a kam tě to nejvíc táhne?
Chemie je obor, který otevírá dveře do mnoha různých oblastí. Absolventi FCH VUT nacházejí uplatnění ve výzkumu, průmyslu, zdravotnictví, technologiích, v soukromé i veřejné sféře. Už během studia se přitom mohou zapojit do projektů a postupně objevovat, kam je jejich cesta povede.Barbora Ch. (Chemie pro medicínské aplikace): Možností je podle mě docela hodně. První možností je pokračovat ve výzkumu, ať už na univerzitě nebo být součástí výzkumného ústavu. Další možností je přejít do průmyslu. Tam už záleží čistě na vás, co si vyberete. Jestli vás budou lákat spíše farmaceutické firmy, nebo biotechnologické. Pokud člověka neláká práce přímo v laborce, dá se chemické vzdělání využít i jinak – například na pozicích, které propojují vědu a komunikaci, třeba v marketingu nebo u produktových specialistů ve vědeckých firmách. Výhodou je, že člověk rozumí tomu, jak produkty fungují, což je v těchto oborech hodně cenné. Mě osobně to nejvíc táhne právě do výzkumu, protože mě baví objevovat nové věci a pracovat na problémech, které ještě nemají úplně jasnou odpověď.
Otakar (Chemie a technologie materiálů): Vývoj či technolog v průmyslu, ať už v oboru silikátů, polymerů, kovů nebo kompozitů.
Barbora V. (Chemické technologie a nanotechnologie): Ještě nevím (a naštěstí mám další 3 roky na to to zjistit), ale chtěla bych propojit nanotechnologie s medicínskými aplikacemi – ať už někde v laboratoři v průmyslu, nebo ve výzkumu.
Michal (Environmentální chemie a technologie): Možností je spousta. Analytická laboratoř, monitoring ŽP, odpadové hospodářství, vodní hospodářství, výzkum, státní správa, ale také průmysl, jako technolog výroby, projektant chemických a energetických zařízení. Momentálně mě nejvíce láká právě ten projektant.
Příběhy našich ambasadorů potvrzují, že i když jsou první kroky plné neznámých a předměty jako organická chemie či fyzika dokážou někdy potrápit, se vzájemnou podporou spolužáků a vstřícným přístupem vyučujících se dají zvládnout i ty největší výzvy. Odměnou je pak studium, které dává skutečný smysl a otevírá dveře k inovativním projektům i do moderní průmyslové praxe. Pokud tedy váháte, zda je chemie ta správná volba, pamatujte na radu našich studentů: ptejte se, spolupracujte a nebojte se vykročit – protože právě první krok může být začátkem cesty, která vás dovede mnohem dál, než jste si dokázali představit.
Jednou větou:
Proč FCH VUT?Kateřina: Protože holky z techniky jsou husté!
Michal: Chemie nejen vědou, ale také technicky a prakticky.
Lukáš a Martina: Protože chemie je láska.❤️
Co byste dali do povinné výbavy prváka?
Otakar: Einsteina do kapsy.
Lukáš: Kofein a pevné nervy.
Martina: Spánek.
Barbora Ch.: Naši příručku :D
Michal: V prváku člověk ještě pořádně neví, co ho čeká. Proto bych prvákovi dal možnost nahlédnout do budoucnosti, aby věděl, co přesně má očekávat.
-lv-
Článek vyšel ve fakultním občasníku Derivát č. 4
Nedávno jsme se s celým naším ambasadorským týmem sešli, abychom společně zhodnotili uplynulý rok a naplánovali aktivity pro ten nadcházející. Bylo to setkání plné nápadů, inspirace i ohlédnutí za tím, co se podařilo. Zároveň jsme se rozloučili s čerstvými inženýry Lukášem a Michalem, kteří úspěšně dokončili studium a míří vstříc novým výzvám v profesním životě. Nově posílí tým ambasadorky Gabča (Chemie a technologie potravin) a Andrea (Aplikovaná analytická, environmentální a forenzní chemie). I jejich medailonky již brzy najdete zde:
AMBASADORSKÝ TÝM FCH VUT
| Publikováno | |
|---|---|
| Odkaz | https://www.fch.vut.cz/fakulta/media/f96620/d342127 |