Vědec a popularizátor Martin Kadlec: Chci v lidech zažehnout jiskru zvídavosti
Martin Kadlec se na FCH VUT věnuje hydrogelům a viskoelastickým materiálům, mimo laboratoř ho ale můžete potkat na workshopech, přednáškách, festivalech nebo třeba na táboře. Popularizaci chemie se začal věnovat až na konci magisterského studia, postupně se do ní ale pustil naplno. Dnes ho nejvíc baví předávat nadšení, zkoušet nové experimenty, a především probouzet v lidech zvídavost. „Nemusí to být nutně chemie. Hlavně aby měli chuť zjišťovat, co se děje kolem nich,“ říká.
Na fakultě se věnuješ hydrogelům. Jak bys laikovi popsal, čím se vlastně zabýváš?
Zabývám se především přípravou a následnou charakterizací viskoelastických materiálů, to znamená například suspenzí nebo polymerních roztoků. Hlavně jsou to ale hydrogely. Snažím se propojit vlastnosti v makrosvětě, tedy jak se vzorek chová navenek, s tím, co se děje s hydrogelem na mikroúrovni.
Hydrogel je materiál na pomezí kapalin a pevných látek, který ve své struktuře dokáže mít více než 99 % vody. Přesto drží svůj tvar.
Kde se s hydrogelem můžeme setkat v běžném životě?
Člověk hydrogely zná, i když mu to na první pohled nemusí připadat. Hydrogel může být želé, gumový medvídek nebo tužidlo na vlasy. Může to ale být i gel proti bolesti.
Využití je opravdu široké. Medicínské aplikace, kosmetika, potravinářství, agroprůmysl i zábavní aplikace. V medicíně se hydrogely používají například jako vlhké krytí a daly by se využít také jako nosiče léčiv nebo náhrady extracelulární matrice v těle.
Co tě na popularizaci baví nejvíc?
Nejvíc mě baví obecně předávat informace zábavnou formou. Předávat nadšení nebo ho sdílet s ostatními, když se něco nového a zajímavého dozví. Nabíjí mě to energií, i když jsem zrovna na náročné akci.
Také to zahrnuje zkoušení v laboratoři, experimenty, ke kterým bych se normálně nedostal nebo které by mě třeba ani nenapadly. Díky popularizačním akcím mám vlastně důvod zkoušet nové věci a hledat experimenty, které bych pak mohl ukázat ostatním.
Pamatuješ si okamžik, kdy sis řekl, že chceš chemii přibližovat i lidem mimo laboratoř?
Nedokážu říct jeden konkrétní okamžik. Nadšení předávat informace a znalosti se se mnou táhne už dlouho. V dětském oddílu, kde dělám vedoucího, jsem třeba vysvětloval, jak rozdělat oheň, jak si sbalit batoh nebo různé zálesácké dovednosti obecně.
Možná je to i tím, že jsem z učitelské rodiny. U chemie to postupem času vyplynulo. Když jsem se dostal k workshopům a popularizačním akcím, tak mě to s každou další akcí bavilo víc a víc.
Jak poznáš, že se workshop opravdu povedl?
Jednoznačně podle aktivity účastníků. Je super, když jsou nadšení a něco si odnesou domů, ale když se začnou sami ptát, zkoušet a vymýšlet… to je podle mě nejvíc.
Máme samozřejmě naplánované, co budeme dělat, často i přesné navážky chemikálií nebo objemy. A občas se někdo zeptá: „Co se stane, kdybych tam dal toho míň nebo víc?“ A já mu řeknu: „No tak to zkus.“ Máme prostor vyzkoušet něco, s čím přijde přímo účastník. A to mě vždy potěší, protože nad tím začne přemýšlet. Nedělá jenom to, co mu řekneme, ale zajímá se: „Co by to udělalo, kdybych to zkusil takhle?“ To je experimentování.
Víc než deklarativní „bylo to super“ mě těší, když vidím, že se lidé aktivně zapojují, téma v nich vzbuzuje otázky a začnou o něm přemýšlet. A platí to podle mě u předškoláků, středoškoláků i seniorů. Když pak odcházejí s touhou zajímat se dál a být zvídavější, tak jsem spokojený. (smích)
Máš nějaký experiment, který spolehlivě funguje?
Mám jich několik. Jsou to moje oblíbené experimenty, které jsou sázka na jistotu. Jednak je to výroba slizu. Ta je poměrně jednoduchá. Studenti, ať už středoškoláci nebo druhý stupeň základky, se s ní ve valné většině už někdy setkali. Je tam hravost, takže vzbudí zájem.
Můj další oblíbený experiment jsou redoxní reakce s barevným indikátorem. Je to skleněná láhev, ve které je žlutá kapalina. Když se s ní zatřepe, je z ní červená, když se zatřepe ještě víc, ukáže se zelená. Říká se tomu chemický semafor.
A pak je to bubble tea. Tyhle tři věci podle mě dokážou zaujmout.
Překvapuje tě něco na dnešních středoškolácích?
Obecně bych neřekl, že jsou dnešní středoškoláci méně zvídaví, jak někdy slýcháme. Ti, kteří jdou na workshop, se většinou zajímají a opravdu se snaží něco nového naučit.
Kdybys měl říct jednu věc, kterou by sis přál, aby si studenti z návštěvy fakulty odnesli?
Nemusí to být složité znalosti, experimenty nebo přesně vědět, jak co funguje.
Mně by stačilo, kdyby v nich zůstala nebo se v nich zažehla jiskra do zkoumání. Aby měli chuť se o něco zajímat a nemusí to být ani nutně chemie.
Aby měli chuť zjišťovat, co se děje kolem nich. V médiích, jak filtrovat informace, aby se zajímali o to, co se děje ve světě. A když je to zatáhne na chemii, tak je to samozřejmě super a bonus navíc.
Zvídavost, to je moje hlavní přání.
Jedním z projektů, kterému se věnuješ, je Chemické té o páté. Můžeš nám ho přiblížit?
Jedná se o populárně-naučná setkání s lidmi, kteří působí buď v chemii, nebo příbuzném oboru. Jsou to obecně vědci, inovátoři, odborníci.
Důležité je, že jejich věda nezůstává pouze v laboratoři. Často se může stát, že se zkoumá takzvaně něco „do šuplíku“. Tady ne. To, co zkoumají, se buď už povedlo převést do praxe, nebo je to obecně problematika, která se týká každého z nás a se kterou se můžeme v běžném životě setkat.
Jsou to témata, která jsou aktuální a která se řeší. Naposledy to byla cirkulární ekonomika – jak z odpadu udělat poklad, například proteinové přípravky.
Jaká témata vás čekají dál?
Témata se snažíme volit tak, aby byla různorodá.
Například nás čeká přednáška Petra Ryšávky, který se zabývá probiotiky, tedy zdravou střevní mikroflórou, která má vliv na zdraví celého člověka. A pak kombinovaná přednáška, kde bude akademická část a zároveň kolega z praxe. To souvisí i s podtitulem celého cyklu – věda extrahovaná do praxe.
Co tě během takových přednášek na vědě samotné překvapuje?
I když se ve vědě pohybuji, pořád mě překvapuje, jak náročná a trnitá bývá cesta od začátku do konce. Kolik je na ní slepých uliček a kolik práce za tím vším stojí, ať už v laboratoři, nebo při samotném přemýšlení.
Myslíš, že se pohled veřejnosti na chemii v posledních letech mění?
Tohle je hodně složitá otázka. Chemie je doprovázená řadou stereotypů. Ať už je to myšlenka, že v chemii je všechno buď hnusné a mazlavé na jedné straně, nebo je to bílá krystalická látka bez chuti a zápachu. Když si člověk představí chemika, je to většinou postarší pán v bílém plášti, rozcuchané bílé vlasy a zkumavka v ruce. Prostě stereotyp.
Také se všude kolem nás můžeme setkat s výroky typu „tenhle přípravek je bez chemie“, což je autorem navíc myšleno tak, že je ten výrobek lepší nebo zdravější. Jenže nic takového není. Všude kolem nás jsou chemické látky
Nikde se nesetkáme s tím, že něco je „bez fyziky“, „bez biologie“ nebo „bez matematiky“. U chemie se to ale říká.
Proč podle tebe má chemie často negativní konotaci?
Myslím, že lidé si chemii často spojují už s konkrétní událostí či situací namísto chemické látky jako takové. Myšleno například otravy jedem, různé ropné havárie nebo dopady po používání insekticidu DDT. Za samotnou nešťastnou událost přímo chemie nemůže. Je jasné, že některé látky skutečně nebezpečné jsou. Ale je tu také spousta věcí, u kterých chemie významně přispěla a bez kterých by společnost nebyla tam, kde je. Problém je spíš v tom, že negativní myšlení se zobecňuje na chemii jako celek.
Třeba plasty jsou dnes do jisté míry často chápány jako něco špatného. Ale bez plastů? Vždyť v dnešní době je z plastů telefon, autodíly, spotřebiče, z umělých vláken je oblečení… Díky chemii máme čistou vodu, nebo léky. Díky Haber-Boshově syntéze máme umělá hnojiva, díky kterým je možno uživit na světě takové množství lidí. Jsou to věci, které obecně posunuly lidstvo obrovsky dopředu.
Takže chemie podle tebe není dobrá ani špatná?
Přesně. Chemie není černobílá. Chemie je nástroj a my ho musíme umět využívat. Často ale vidíme negativní část a zapomínáme na tu dobrou.
Naštěstí víc a víc lidí se snaží vyvracet, že chemie je špatná. Ve světě na toto téma vzniká populárně naučná literatura, Pořádají se populárně-naučné přednášky, workshopy, dny otevřených dveří, science café nebo právě i naše Chemické té o páté, které se snaží chemii představit v normálním světle. A doufám a věřím, že se obraz chemie ve společnosti postupně mění k lepšímu.
Jaký chemický mýtus bys chtěl definitivně vyvrátit?
Asi ten, že všechno, co je vytvořené v laboratoři, je škodlivé a všechno, co je přírodní, je dobré. To je podle mě hodně zažité.
Když si vezmeme botulotoxin, tak je to jed, který je extrémně nebezpečný. A je přírodní. To, že něco nebylo vyrobené v laboratoři, neznamená, že je to automaticky dobré. A naopak máme věci vytvořené v laboratoři, které zachraňují velké množství lidí. Třeba rekombinantní inzulín.
Co má společného popularizace chemie a práce vedoucího v dětském oddíle
V obou případech je to hlavně práce s lidmi, kteří to dělají, a musí dělat, s nadšením. To podle mě platí jak u popularizace chemie, tak při vedení dětí v oddílu. Navíc u obojího je za danou akcí, ať už je to workshop nebo tábor, spousta práce, která není na první pohled vidět – příprava experimentů nebo her na tábor. Takže i to je určitě společné.
Využíváš chemické experimenty i na táborech?
Využívám, protože chemie je vlastně všechno, třeba i cukr v čaji nebo sůl v polévce. (smích) Letos se navíc stalo, že mi kamarádi oznámili, že potřebují na druhý den vymyslet míchání lektvaru. Takže jsme udělali instantní hořící gel, láhev, co mění barvičky. To všechny zaujme. A také experiment „sloní pasta“.
Naučila tě práce s dětmi nějakým schopnostem, které využíváš i při popularizaci?
Poměrně silnou dávku improvizace. (smích) Dřív jsem byl člověk, který musí mít všechno připravené do posledního detailu. Teď už si dokážu představit situaci, kdy člověk musí improvizovat.
Kdybys mohl uspořádat úplně libovolnou popularizační akci bez omezení rozpočtu a prostoru, co bys vymyslel?
Vždycky jsem si říkal, že by bylo fajn vzít velký bazén a dát do něj škrobovou suspenzi ve vodě. Je to speciální typ kapaliny, která se chová jinak, když na ni působíme napětím. Pokud si s ní házíme nebo ji mačkáme, chová se víc jako pevná látka. Když ji necháme na ruce, tak se rozteče.
Normálně se tento experiment dělá v menším měřítku. Ale kdyby se udělal ve větším, dá se na tom i běhat. A když člověk přestane běhat, potopí se. Dá se na tom třeba i jet na kole, ale člověk by musel pořád šlapat.
Je to sice dětinské, ale podle mě by to bylo skvělé. (smích)
Když máš po náročném semestru a všech akcích plnou hlavu, jak nejraději dobíjíš baterky?
Buď akcí s oddílem, nebo obecně výletem do přírody. Mám rád jednodenní výlety i to, když můžu někde přespat venku. Jinak si rád zahraji deskovky, podívám se na film, jdu si zaběhat, zahraji si na kytaru nebo jdu třeba střílet z luku.
A co nějaký odpočinek pro hlavu?
Mám rád šifry, což možná nezní úplně jako odpočinek pro hlavu. (smích) Baví mě jak jejich luštění, tak vymýšlení. Jednou ročně pořádáme vlastní šifrovací hru. Občas se také účastním šifrovacích her v Brně.
Na závěr si dáme rychlé „buď, anebo“. Laboratoř, nebo les?
Za mě těžká volba, ale asi laboratoř. Pokud je to ve smyslu přežití, protože je tam zdroj vody a tepla. Je to uzavřená místnost, což znamená, že je to jednodušší na ochranu a obranu.
Sliz, nebo bubble tea?
Za mě sliz. Je jednodušší a rychlejší na přípravu a myslím, že má úspěch.
Sekera, nebo pipeta?
Čistě z univerzálnosti beru sekeru. Sekera je skvělý nástroj, s tou se dá sekat, krájet, jde s ní něco zatlouct, dá se použít i na obranu. Pipeta moc ne.
A kdybys ztroskotal na ostrově – mikroskop, ešus, nebo něco úplně jiného?
Pokud by mělo jít o přežití na ostrově a neměl bych nic jiného, tak ešus, protože je fajn mít nádobu, ve které lze převařit vodu. Ale přemýšlel bych taky nad mikroskopem, protože člověk by ho mohl rozbít, rozebrat, a čočky využít na zapálení ohně. Kdybych si ale mohl vybrat cokoliv jiného, vyberu si určitě loď, se kterou se můžu dostat do civilizace. (smích)
Děkujeme za rozhovor a přejeme hodně dalších úspěchů (nejen) při popularizaci chemie!
-jo-
| Publikováno | |
|---|---|
| Odkaz | https://www.fch.vut.cz/fakulta/media/f96620/d359170 |