Studentská odborná činnost (SOČ) může mít mnoho podob – od prvního setkání s laboratoří až po práci s výsledky, které mají potenciál dalšího odborného využití. Přinášíme tři rozhovory se školiteli a jejich řešitelkami SOČ. Každý z nich ukazuje jiný příběh, ale všechny spojuje společná zkušenost: první skutečný kontakt s výzkumem, zodpovědnost a chuť učit se nové věci.
Řešitelka: Hana Kolofíková, Střední průmyslová škola chemická a Gymnázium Brno
Téma: Ošetření bakteriálního biofilmu pomocí nízkoteplotního plazmatu
Kristíno, co vás motivovalo stát se školitelkou SOČ?
Kristína: Sú to mladí ľudia, ktorí sa raz môžu stať študentmi našej fakulty. Dá mi to predstavu, s akými znalosťami prichádzajú, a zároveň im môžem ukázať, ako vyzerá skutočná výskumná práca. A hlavne – tým študentom to naozaj pomáha.
Už máte zkušenost s vedením bakalářek. Je vedení SOČ jiné?
Kristína: Je to iný level. Stredoškolák prichádza do úplne nového sveta, takže veľa vecí treba vysvetliť od základov, nachádzať nové prirovnania a spôsoby vysvetlenia rôznych dejov, aby to pochopil s jeho portfóliom znalostí. Zároveň ho nechcete zahltiť informáciami, ktoré naňho čakajú v ďalšom štádiu vzdelávania.
Co bylo pro vás nejnáročnější?
Kristína: Časové sladění. Hanička mala školu do popoludnia a presun cez pol Bnra. Čo obnášalo začínať Hankine mikrobiologické experimenty odpoledne a pracovať do večera viac dní v týždni. K tomu nachádzať dostatok nadšenia, trpezlivosti a empatie i v neskorých popoludňajších hodinách, keď sa človek bežne už vidí doma bola tiež trošku výzva.
Co vás na práci studentky potěšilo?
Kristína: Jej usilovnosť a záujem. Chcela sa učiť a venovala tomu čas. Výsledky boli veľmi kvalitné, niektoré majú potenciál ďalšieho využitia. To je pre školiteľa veľká radosť.
V čem je podle vás největší přínos SOČ pro studenty?
Kristína: V tom, že vidia reálny laboratórny život. Nie je to ako na školských praktikách na hodinku, kde sa spraví jeden experiment. Tu sa stanú súčasťou výskumného tímu a väčšieho projektu. Nejde len o jednu úlohu. A rozvíja to ďalšie veci: vyhodnocovanie dát, plánovanie experimentov, premýšľanie, ako postup zlepšiť. Postupne sa učia, ako uvažuje výskum.
O jakém tématu přesně práce byla?
Kristína: Hanička sa venovala ošetreniu bakteriálneho biofilmu pomocou nízkoteplotného plazmatu. My sa v laboratóriu venujeme aplikáciám nízkoteplotného plazmatu v medicíne, napríklad dekontaminácii, za účelom liečby chronickým ran a iných infekcií. Takže v Hankinej práci sme veľa optimalizovali postupy pre ďalšie bádanie v oblasti ošetrenia biofilmov Bol to medzistupeň, aby sa to dalo neskôr preniesť aj do ďalších aplikácií.
Jakou roli podle vás hraje SOČ v rozhodování studentů o dalším studiu?
Kristína: Veľkú. Študent si vyskúša, či mu tá práca dáva zmysel. A zároveň si musí uvedomiť zodpovednosť – školiteľ mu venuje čas a energiu, takže do SOČ treba ísť s tým, že to chcem robiť naplno.
Hani, proč jste se rozhodla zapojit do SOČ a vybrat si právě tohle téma?
Hanka: U nás na škole se SOČ bere jako dlouhodobá maturitní práce. Můžeme ji mít místo praktické maturity. Přišlo mi lepší mít práci rozloženou v čase než jeden okamžitý stres. A chtěla jsem si vyzkoušet něco podobného bakalářce. Tohle téma mi bylo blízké hlavně tím, že má medicínské aplikace.
Co pro vás bylo během práce na SOČ nejtěžší a co naopak nejzajímavější?
Hanka: Nejtěžší bylo donutit se k psaní. Přijdu domů unavená ze školy, do toho učení na testy, a ještě psát práci. Někdy mě k tomu dokopali i rodiče a jsem za to ráda. Nejvíc mě bavila práce v laboratoři, nemohla bych dělat kancelářskou práci. A tohle byl úplně jiný level než ve škole. I když se v mikrobiologii některé věci opakují, naučila jsem se spoustu nového.
Co vám SOČ dala po osobní stránce? Kristína Trebulová and Hana Kolofíková
Hanka: Že není dobré odkládat věci na později. Jak se to začne sypat: škola, testy, osobní život… nejlepší je dělat průběžně, klidně po troškách, ale pořád. A taky zodpovědnost. Když se s vedoucím domluvím, tak to nechci vzdát, protože ten člověk do toho dává svůj čas.
Jak probíhala spolupráce se školitelkou?
Hanka: Za mě skvěle. Když jsem napsala, přišla rychle odpověď. Kristína mi pomáhala s opravami a věcmi kolem práce. Řešili jsme i harmonogram, aby to dávalo smysl.
Doporučila byste SOČ dalším studentům?
Hanka: Ano, ale záleží na každém. Člověk si musí rozmyslet, jestli na to má čas a jestli to chce dělat. Když tomu čas nedá, tak to podle toho vypadá. Jsem ráda, že jsem začala ve třeťáku. Příští rok bych do toho měla maturitu a přijímačky na vysokou, a to bych nedala. Takhle mám ještě čas, kdyby bylo potřeba něco upravit nebo znovu prezentovat.
Má podle vás SOČ vliv na rozhodování o budoucím studiu?
Hanka: Určitě. Já do toho šla s tím, že to zkusím a uvidím. Buď se mi to bude líbit a budu vědět dopředu, že tím směrem chci jít, nebo zjistím, že tohle není ono a chci dělat něco úplně jiného. Mně se to líbí hodně, ale pořád mám rok a nechci si zavřít ostatní možnosti.
Rozhovor č. 2: Vidět vlastní práci růst před očima
Téma: Vliv aplikace půdních bakterií na mikrobiální charakteristiky půdy
Michale, co vás motivovalo stát se školitelem SOČ a spolupracovat se středoškolskými studenty?
Michal: Pro mě je vždy zajímavé vidět na studentovi zaujetí pro téma. Když u něj přeskočí taková ta jiskra. Když si prakticky vyzkouší práci v laboratoři a není to jenom učení ze skript, ale skutečně dělá experiment, řeší projekt a vnáší do toho vlastní nápady. Pro nás je to někdy inspirativní taky. Dospělí občas ztrácí nadhled a pohled studenta, který do toho tématu proniká čerstvě, může být překvapivě zajímavý.
Bylo něco konkrétního, co vás překvapilo?
Michal: Bylo zajímavé, že jsme se domlouvali později, než je u SOČ běžné. Tím pádem už jsme se v rámci probíhajícího výzkumu posunuli kousek dál a bylo třeba z naší strany téma trochu upravit oproti původnímu návrhu. Studentka se tomu ale vůbec nebránila, i když to pro ni znamenalo víc práce v laboratoři. Šla do toho naplno a myslím, že z vědeckého pohledu má velmi zajímavá data, která budou mít další využití.
Můžete přiblížit téma práce?
Michal: Studentka se věnovala testování moderních nosičů půdních bakterií na bázi alginátového hydrogelu s obsahem biouhlu. Dalo by se říct studiem hnojiv/podpůrných látek na přírodní bázi. Zkoumali jsme, jak tyto preparáty ovlivňují půdní charakteristiky, mikroorganismy v půdě a následně růst rostlin. Používala u nás poměrně novou metodiku, kdy sledovala, jak aplikace těchto látek zvyšuje aktivitu půdních mikroorganismů pomocí tzv. respirometrů, které měří množství uvolněného CO2 v důsledku činnosti půdních mikroorganismů. Nejprve jsme to testovali na modelovém experimentu a pak přímo v květináči s kukuřicí. Studentka tak doslova viděla svou práci růst před očima, což je hodně motivující.
V čem vidíte největší přínos SOČ pro studenty?
Michal: V tom, že si prakticky vyzkouší práci v chemickém provozu, přímo v laboratořích. Nejde jen o teorii, ale o řešení konkrétního projektu. Učí se přemýšlet, vnášet vlastní myšlenky a získané zkušenosti můžou využít dál, ať už při studiu na vysoké škole nebo v praxi.
Jakou roli podle vás SOČ hraje při rozhodování o dalším studiu?
Michal: Podle mě docela velkou. Student si vyzkouší technickou chemii v praxi a zjistí, jestli ho to baví, nebo ne. Tyto zkušenosti pak může využít při výběru vysoké školy nebo zaměstnání.
Co byste vzkázal studentům, kteří o zapojení do SOČ uvažují?
Michal: Aby se toho nebáli. Je to zajímavá zkušenost a propojení se světem vysoké školy. Důležité je mít trochu cílevědomosti. My se snažíme studentům pomoct a popostrčit je. Když mají zápal, tak se to vždycky dá zvládnout.
Leo, proč jste se rozhodla zapojit do SOČ a vybrat si právě toto téma?
Lea: Na naší škole jsem o SOČ hodně slyšela a dělá ji hodně studentů. Věděla jsem, že chci téma spojené s chemií nebo biologií. Z vypsaných mě tohle zaujalo nejvíc, přišlo mi zajímavé a bylo dobře popsané, takže jsem zhruba věděla, o co půjde.
Co pro vás bylo během práce nejtěžší a co naopak nejzajímavější?
Lea: V laboratoři jsem byla nervózní, že něco udělám špatně, protože takovou zkušenost jsme ve škole neměli. Nejzajímavější byly postupy, které jsem používala, protože ty jsem předtím vůbec neznala.
Co nového jste se díky SOČ naučila?
Lea: Odborně hlavně vyhledávat články, citovat a psát odbornou práci. To jsem předtím neuměla. A osobně asi organizovat si čas, protože jsem tomu musela věnovat hodně prostoru.
Bavila vás i teoretická část práce?
Lea: Nejdřív mi teoretická část přišla hodně náročná a bála jsem se hlavně sepisování výsledků a diskuze. Nakonec mě ale paradoxně bavilo porovnávat teorii s experimenty a vidět, jak to všechno dává smysl dohromady.
Jak probíhala spolupráce se školitelem?
Lea: Úplně super. Hodně mi pomáhala i studentka Barča (pozn. studentka navazujícího magisterského studia FCH VUT). Když jsem něco potřebovala, vždycky jsem se měla na koho obrátit.
Doporučila byste SOČ dalším studentům?
Lea: Určitě ano. Naučí vás to spoustu nového, nejen psaní práce, ale i komunikaci a pohyb v prostředí vysoké školy. Díky tomu si člověk dokáže lépe představit, jestli by chtěl na vysoké škole pokračovat. Chemie mě rozhodně neodradila (smích).
Rozhovor č. 3: Objevování materiálů zblízka Pavel Šiler and Elen Vopálková
Téma: Hledání jílových materiálů vhodných pro stavební průmysl
Pavle, co vás motivovalo stát se školitelem SOČ a spolupracovat se středoškolskými studenty?
Pavel: Baví mě pracovat s mladými lidmi a vidět jejich motivaci. Když kolem sebe máte lidi, kteří se snaží a chtějí se něco dozvědět, je to obrovský přínos. Navíc je fajn budovat tým a propojit různé generace – studenty střední školy, vysokoškoláky i doktorandy. Někdy dokonce ze zahraničí. Mladí lidé vás často posunou novým směrem a jejich nadšení je nakažlivé.
Napadá vás konkrétní moment, kdy jste si díky středoškolským studentům uvědomil něco nového nebo jste se na věci začal dívat jinak?
Pavel: Velmi mě překvapilo, jak studenti dokážou týmově spolupracovat a vysvětlovat si věci navzájem. Dnešní studenti jsou mnohem schopnější a cílevědomější než my v jejich věku. Motivace a nadšení, se kterými do práce jdou, je opravdu inspirující.
V čem podle vás spočívá největší přínos SOČ pro studenty?
Pavel: Studenti nahlédnou do reálného prostředí vysoké školy a získají zkušenosti, které jim pomohou později při studiu i v profesním životě. Naučí se fungovat v týmu, psát odborný text, plánovat si práci a přijímat zpětnou vazbu. To je významný krok kupředu.
Čím vás aktuální práce studentky nejvíce překvapila nebo potěšila?
Pavel: Úroveň zpracování práce byla velmi vysoká, jednotlivé části do sebe zapadly a dala se z toho udělat smysluplná obhajoba. Vidět, že něco, co vzniklo z jejich práce, má skutečný přínos, je pro mě velká radost.
Můžete přiblížit téma práce?
Pavel: Jedná se o hledání nových materiálů, které by mohly nahradit strusku v cementářství. Struska, která se tradičně používala, se postupně vyčerpává, a cílem práce bylo otestovat přírodní materiály z okolí Brna, zpracovat je a zjistit, jestli jsou ekologicky a ekonomicky využitelné. Také jsme zkoušeli různé podmínky úpravy, aby materiály měly co nejlepší vlastnosti pro stavebnictví.
Jakou roli hraje SOČ při rozhodování studentů o dalším studiu?
Pavel: SOČ pomáhá studentům vyzkoušet si, co je baví, a zjistit, jestli chtějí pokračovat ve vědě nebo v konkrétním oboru. Například někteří studenti chtějí původně medicínu, ale když si chemii vyzkouší prakticky, zjistí, že je baví a mohou ji zvažovat jako alternativu.
Co byste poradil studentům, kteří uvažují o zapojení do SOČ?
Pavel: Hlavně ať se toho nebojí, ať zkusí nové věci. Je to práce navíc, někdy to může být nepříjemné, ale přínos je obrovský – zkušenosti, kontakty, možnost podílet se na publikaci výsledků a rozvíjet své schopnosti.
Elen, proč jste se rozhodla zapojit do SOČ a vybrat si právě toto téma?
Elen: Toto téma jsem si vybrala, protože už od mala mě hodně zajímají minerály. Sbírala jsem je a chodila do kroužků, kde jsme se učili i chemické složení různých materiálů. Chtěla jsem, aby SOČ obsahovala něco, co mě baví už od dětství.
Co pro vás bylo během práce na SOČ nejtěžší a co naopak nejzajímavější?
Elen: Nejtěžší bylo asi psaní odborného textu, hlavně struktura a samotné formulování. Bylo to mnohem složitější než práce v laboratoři. Nejvíc mě bavilo praktické zkoumání, třeba Chapelle test, drcení materiálu a celková práce s ním.
Co si máme představit pod Chapelle testem? K čemu slouží?
Elen: Jde o metodu, pomocí které měříme tzv. pucolánovou aktivitu materiálu. Je to metoda, která poskytuje výsledky rychleji než jiné, složitější postupy.
Co nového jste se naučila odborně nebo osobně? Elen: Osobně jsem se naučila lépe plánovat a neodkládat věci na poslední chvíli, time management mi hodně pomohl. Odborně jsem se naučila nové postupy a získala zkušenosti s laboratoří. Pavel mi hodně věcí vysvětloval, díky němu jsem přišla na kloub i složitějším postupům.
Jak probíhala spolupráce se školitelem?
Elen: Spolupráce byla super, i když jsem často věci dělala na poslední chvíli, Pavel mi vždy rychle dával zpětnou vazbu a snažil se mi pomoci.
Doporučila byste SOČ dalším studentům?
Elen: Určitě ano. Je to zkušenost, která se nedá nahradit. Nejde jen o to naučit se vědu, ale také zjistit, jestli vás daný obor opravdu baví, a zároveň si vyzkoušet zodpovědnost a plánování práce v reálném výzkumném prostředí.
Přestože se jednotlivá témata SOČ liší, zkušenosti školitelů i studentů se v mnohém shodují. SOČ není jen školní povinnost, ale příležitost vyzkoušet si práci, která se blíží vysokoškolskému studiu i skutečnému výzkumu. Pro studenty může být prvním krokem k budoucímu oboru, pro školitele zase možností podpořit motivované mladé lidi už v rané fázi jejich odborného směřování.
