Cestovatelské příběhy ve fotografiích: Vernisáž Od Austrálie po Žilinu ukázala zážitky z Erasmu
Co mají společného věty jako „Skvělá zkušenost, ke které se už nemusíte nikdy dostat“, „Bylo to obohacující po všech stránkách“ nebo „Člověk musí vědět, jak to funguje jinde“? Všechny patří studentům a studentkám Fakulty chemické VUT, kteří se rozhodli vyjet za hranice – nejen mapy, ale i své komfortní zóny. Každý z nich se vrátil s jiným příběhem a jiným pohledem na svět. A právě tyto pohledy se promítly do jejich fotografií, jež představili na výstavě Od Austrálie po Žilinu. Její název odkazuje nejen na cestování po celé planetě, ale také – s jistou nadsázkou – po celé abecedě.
Vernisáž proběhla v úterý 18. listopadu v laboratorním traktu fakulty, kde ji oficiálně zahájil pan děkan. 
Program nabídl také inspirativní sdílení zkušeností studentek, které své fotografie pro výstavu poskytly. Celá akce tak byla symbolickým ohlédnutím za tím, co Erasmus a další mezinárodní programy přinášejí – nejen odborně, ale i lidsky.
Po oficiální části následovalo neformální setkání a občerstvení v podobě delikates z prezentovaných zemí.
O studiu v cizině bez příkras, ale s nadšením
Své zážitky ze zahraničních pobytů sdílely Kateřina Šnejdrlová a Pavlína Guziurová. Připravili jsme pro ně několik otázek – jejich odpovědi byly upřímné, vtipné i velmi inspirativní. 
Kde jste během svého pobytu studovaly a co vás k výběru univerzity vedlo?
Kateřina:Strávila jsem zimní semestr v norském Trondheimu na NTNU. K výběru mě vedla hlavně fascinace skandinávskými zeměmi – líbí se mi jejich přístup k životu, jejich work-live balance, a myslím, že se od nich máme co učit. Rozmýšlela jsem se ještě nad městem Tromso, které je ovšem za severním polárním kruhem, tedy už velmi daleko a světla je tam ještě míň. Z toho důvodu jsem si raději vybrala Trondheim. Navíc se jedná o město s přibližně 200 tisíci obyvateli, kde se nachází největší technická univerzita v Norsku. Je to tedy studentské město, což mi mile připomínalo naše Brno.
Pavlína:
K pobytu ve Szczecině jsem se dostala přes paní profesorku Kovalčík, která pozvala tehdejší Erasmus koordinátorku na Západopomořanské technické univerzitě (ZUT). Přednášela nám o různém zpracování polymerů a biomateriálů v rámci předmětu a nabízela nám Erasmus a praktickou stáž, tak jsem paní Halinu oslovila a všechno mi pomohla zařídit, stejně jako Petra Jurčeková na naší straně.
Jaký byl váš první dojem po příjezdu?
Kateřina:
Střet s realitou byl docela krutý. Přiletěla jsem v neděli. No, bohužel jsem netušila, že Norové v neděli opravdu nepracují, a tudíž (téměř) všechny obchody byly zavřené. Vzhledem k tomu, že jsem měla pokoj nevybavený, tak jsem musela první noc strávit na zemi. Nicméně první den v Norsku jsem si zpříjemnila v restauraci, kde jsem si dala sushi s místním čerstvým lososem. Rázem se ten prvním den nezdál tak hrozný. (smích)
Pavlína:
Nebyl to ani takový šok jako spíš uvědomění, že jste na všechno sami a nikdo vás nebude vodit za ručičku. Není tam tatínek, který vám pomůže opravit drobné věci, ani maminka, která by vám navařila. Všechno je zkrátka na vás a dost to člověka posune.
Na co jste si musely nejvíc zvykat – v kultuře, výuce, běžném životě?
Kateřina:
Co se týká výuky, fungují tam tak, že již na začátku semestru mají vypsaný termín zkoušky. Pro mě se jednalo pouze o jeden termín, případné opravy se vždy řeší až v létě. Studenti se tam hojně učí společně v komunitních studovnách, případně individuálně v knihovnách, které jsou přístupné na studentskou kartu 24/7. Zároveň byly součástí kampusu také posilovny, kde mohl člověk po zaplacení členského poplatku využívat neomezeně jak samotné fitko, tak i sauny, které byly součástí šaten. Co se týká Norů, tak jsem si hodně musela zvykat na jejich uzavřenost. A jako člověk, který úplně neholduje běhání, byl pro mě velký šok, že Norové běhají opravdu za každého počasí a vůbec jim nevadí, že během zimních měsíců tam není příliš dlouho světlo – klidně si jdou zaběhat večer ve tmě. Zajímavé také je, že v Norsku není absolutně problém domluvit se anglicky s kýmkoliv, ať už se jedná o mladého člověka či důchodce.
Pavlína:
Určitě pracovní morálka – nikdo nepřijde dřív než v 9 a jako cizince vás na vrátnici neznají, tak vám ani nedají klíče od vašeho kanclu, natož laboratoře. Sice Polsko nezní jako velmi lukrativní destinace, ale věřte, že je. Lidé tam mají podobnou mentalitu a typický "Slavic stare", tak jsem si připadala, jako bych byla pořád v Česku
Co vám pobyt dal – profesně a lidsky?
Kateřina:
V úvodu pan děkan zmiňoval, že Erasmus studenty posune zejména v osobní rovině, jelikož je to velký krok z hlediska osamostatnění se a opuštění „mama hotelu“. A já musím jenom souhlasit. Jelikož jsem tam jela úplně sama, tak jsem si všechno musela zařizovat sama. Takže jsem si ještě o to víc uvědomila, že se sama na sebe můžu spolehnout.
Máte k některé z fotografií osobní příběh?
Jedna z nich zobrazuje takovou malou chaloupku. NTNU vlastní několik takových chaloupek, které umožňují pronajmout na několik dní. Takto jsme mohli trávit čas v přírodě, zpívali jsme u ohně s kytarou, saunovali se, otužovali se a sledovali polární záři.
Pavlína:
K fotkám ani ne, přece jen posílat fotku propíchnutého kola u auta jako "skvělou Erasmus experience" není úplně motivující pro ostatn. (smích) Kolegové z tamního ústavu si dělají srandu, že je to signál od Szczecina, abych tam zůstala – mých cestovatelských trablí tam nebylo málo; taková zavřená dálnice pro průvod traktorů je nic oproti výpadku posilovače brzd nebo propíchnutému kolu. Nejradši vzpomínám na paní uklízečku, která neumí ani slovo anglicky a je vždycky moc ráda, když přijedu. Já ji rozumím a moji lámanou polštinou ji nějak odpovím. Posledně jsem ji slíbila, že sní zajdu na víno.
Co byste vzkázaly studentům, kteří s Erasmem váhají?
Kateřina:
Není na co čekat! Poznáte spoustu lidí, kousek nového světa, kousek jiné kultury a získáte zážitky na celý život. Třeba jako já, když jsme v Norsku jeli surfovat. Nebojte se neúspěchu, protože v tomhle nemáte co ztratit a myslím, že nebudete litovat. Což dokazuje i to, že velká část studentů má tendenci vyjet i vícekrát. I já jsem toho příkladem.
Pavlína:
Balte kufry a jeďte, není na co čekat. Člověka to obrovsky posune, poznáte, jak to funguje jinde, skvělé lidi, zažijete nové skvělé věci, které Vám nikdo nikdy nevezme. Za sebe můžu říct, že to místo mi tak přirostlo k srdci a jezdím tam pořád – ať už kvůli spolupráci nebo na dovolenou si užít tu krásnou přírodu a připomenout si, jak to bylo skvělé rozhodnutí.
Neváhejte a jeďte! I vy!
Výstavu Od Austrálie po Žilinu si můžete kdykoliv projít v laboratorním traktu fakulty. Pokud jste s Erasmem doposud váhali, věříme, že vás přesvědčí, že je čas vyrazit.
Zvažujete-li zahraniční pobyt, přijďte na informační schůzku k výběrovému řízení do Erasmu a dalších programů – v úterý 2. prosince v 15:00 do zasedačky děkanátu.
Více informací poskytne Petra Jurčeková.
| Publikováno | |
|---|---|
| Odkaz | https://www.fch.vut.cz/f96620/d310473 |