„Díky chemii vidíte svět úplně jinak,“ říká student Matyáš Gerhart
Matyáš Gerhart, student magisterského programu Chemie a technologie materiálů, propojuje své studium na FCH VUT s výzkumem na CEITEC VUT. V rámci diplomové práce se zaměřuje na biomateriály a 3D tisk modelů kůže, nedávno navíc absolvoval studijní pobyt na Johannes Kepler Universität Linz. V rozhovoru popisuje, proč si vybral právě naši fakultu, jaké výzvy výzkum přináší a proč doporučuje vyjet na Erasmus.
Bavila mě matematika, fyzika a trochu i chemie, ale na gymplu jí moc není. Chtěl jsem obor, kde se dozvím, z čeho je všechno vyrobené a jak to funguje. Materiály mi přišly jako ideální varianta. Rozhodoval jsem se mezi Brnem a Prahou, nakonec mě pro naši fakultu přesvědčil první dojem. Zaujaly mě zde hlavně laboratoře.
Jaké hlavní znalosti nebo dovednosti vám studium na FCH VUT zatím přineslo?
Zjistil jsem, že člověk nikdy nemůže být expert na všechno. I když budu materiálový inženýr, neznamená to, že rozumím všem materiálům. Proto je potřeba jistá míra specializace. Asi jako v lékařství.
Pro chemika je potřeba systematická práce, což mi moc nejde – jsem trochu chaotický. Naopak mojí silnou stránkou je optimismus, který je ve vědě klíčový. Z deseti experimentů nemusí vyjít ani jeden, ale vždy vás to posouvá dál. I když jsem nervák a před zkouškami jsem trávil hodiny na záchodě (smích), tak s každou novou zkušeností se moje nervozita snižuje. Věřím, že nakonec všechno nějak dopadne.
Co vás přivedlo k tématu biomateriálů?
Přednáška mé současné vedoucí, docentky Lucy Vojtové. Zaujalo mě, že její výzkum má jasný přesah do praxe – materiály, které zkoumá, se využívají v medicínských aplikacích nebo při testování léčiv. Obzvlášť zajímavá je výzva vybalancovat mechanické vlastnosti materiálů tak, aby nebyly toxické, protože přijdou do kontaktu s buňkami či lidským tělem.
Jako student materiálového oboru jsem hodně na hraně svého zaměření, protože toto téma přesahuje do biologie. Ale právě to mě baví – pohybovat se na pomezí disciplín a učit se věci z různých oblastí.
Podílím se na vývoji umělého modelu kůže, který může sloužit v medicíně, farmacii i kosmetice. Cílem je urychlit a zlevnit vývoj nových léků a jiných produktů a zároveň snížit míru testování na zvířatech, které je problematické z etického i finančního hlediska. Moje práce konkrétně spočívá v 3D tisku hydrogelů na bázi kolagenu. Hydrogel funguje jako prostředí pro buňky, které následně simulují jednotlivé vrstvy kůže. Vizuálně to skutečné kůži úplně neodpovídá, ale funkčně model plní svou roli, například při testování krémů nebo aditiv do léčiv.
Co je pro vás při výzkumu největší výzva?
Dokázat samostatně řešit problémy, které se objevují každý den. Člověk si v článku přečte postup, ale v praxi to často nefunguje (smích). Opakovatelnost experimentů je velký problém. Dnes se na ni klade důraz, protože vědci se pak zbytečně zdržují tím, že musí optimalizovat práci někoho jiného.
Diplomovou práci zpracováváte jak na FCH VUT, tak na CEITEC VUT. Jak vám fakulta pomohla propojit studium s výzkumem a co je hlavní výhodou spolupráce?
Na fakultě je spousta výzkumných skupin, které ochotně zapojují bakalářské i magisterské studenty. Díky tomu si člověk může vyzkoušet, jak výzkum skutečně probíhá, a odcházet nejen s teoretickými znalostmi, ale i konkrétními zkušenostmi z laboratoře.
Myslím, že je skvělé, že fakulta studentům umožňuje využívat špičková vědecká centra, jako je CEITEC. Při bakalářce jsem se naučil pracovat s 3D tiskárnou a porozuměl základům chování hydrogelů, což teď mohu využít při diplomce. Jsem rád, že se na CEITECu můžu na výzkumu podílet a zkoušet, jaké to je doslova na vlastní kůži (smích).
Proč jste si pro studijní pobyt vybral právě Johannes Kepler Universität v Linci?
Univerzita v Linci nabízí podobné obory jako naše fakulta, takže jsem si mohl zapsat hodně předmětů, které mě zajímaly. Má dokonce program zaměřený přímo na polymery, které mě zajímají nejvíce, a tak jsem to mohl využít jako krok ke specializaci. Polymery se zabývám i zde v Brně, jsou často základní složkou hydrogelů, schopnou zadržovat vodu a simulovat měkké tkáně, jako je právě kůže.
Linz nepatří mezi nejkrásnější města, protože je hodně průmyslový, ale právě to je jeho výhoda – univerzita má s průmyslem silné propojení. Například disponuje poloprůmyslovými laboratořemi s velkými vstřikolisy nebo extrudéry.
Co vám pobyt dal po odborné a osobní stránce? 
Celkově to byla skvělá zkušenost. Díky kontaktům docentky Vojtové jsem mohl pracovat v laboratoři Institutu chemie polymerů (Institut für Chemie der Polymere), kde se věnují organické syntéze. To pro mě byla nová oblast, protože na fakultě jsem s ní nepřišel tolik do styku. Moc hezky mě mezi sebe přijali, měl jsem tam i super zázemí a poznal spoustu skvělých vědců, na které se můžu kdykoli obrátit s otázkami k diplomové práci – a to je obrovská výhoda. Univerzita je dost mezinárodní, potkal jsem studenty ze zemí od Asie až po Afriku.
Navíc jsem si vyzkoušel studium trochu dál od domova, i když ne až tak moc – Linz je od Brna asi tři hodiny (smích). Ale přece jen se musíte aklimatizovat na novou skupinu lidí, což je vždycky přínosné.
Co vás na práci nejvíc baví?
Baví mě, že se můžu denně potkávat s lidmi, kteří jsou špičky ve svém oboru a rozumějí věcem, které teprve poznávám. Když potřebuji poradit, stačí se zeptat. To je pro mě obrovská motivace, i když přiznávám, že je to zároveň i můj největší strach – žádat o pomoc. Přitom se mi nikdy nestalo, že by mě někdo odbyl, právě naopak. Kolegové často nechají své práce a jdou mi poradit.
Jak vám studium na FCH VUT pomáhá připravit se na budoucí kariéru?
Na fakultě je spousta možností, jak si přičichnout k výzkumu, ale i průmyslu. Mnoho vyučujících spolupracuje s firmami na denní bázi a zvou je do výuky. Díky tomu si člověk dokáže udělat reálnou představu, co ho v praxi čeká a kam by chtěl směřovat. Myslím, že právě tohle je hlavní úkol vysoké školy – nejen předat teorii, ale ukázat i přesah do praxe.
Během studia jsme absolvovali řadu exkurzí. Například do cementárny v Mokré, někteří studenti s ní dokonce spolupracovali v rámci předmětu. Také jsme navštívili třeba Polymere Institute Brno. Podobných exkurzí bylo hodně, a to napříč různými oblastmi materiálového inženýrství, takže si každý student přišel na své.
Kde se v budoucnu vidíte?
To je velké dilema. Jeden den jsem přesvědčený, že skončím ve výzkumu, druhý den mě zase víc láká průmysl. Obojí má své výhody i nevýhody. Ve výzkumu se mi líbí, že se málokdy dostanete k monotónní práci, je hodně rozmanitý, což je podle mě dnes důležité – vyhnout se stereotypu.
Máte nějaký vědecký vzor, který vás inspiruje?
Upřímně, donedávna jsem pořádně nevěděl, jak věda funguje, co obnáší práce výzkumníka a jak vypadá každodenní práce. Myslím, že o tom je ve společnosti pořád malé povědomí. Když dítě řekne, že chce být vědec, je to vnímáno podobně jako, když řekne, že chce být kosmonaut, přitom to vůbec není tak vzdálená představa.
Inspiruje mě třeba projekt Zeptej se vědce. Je to skupina vědců z různých oborů, kteří se snaží komunikovat výzkum veřejnosti a na internetu odpovídají i na zdánlivě banální dotazy.
Měl jsem z toho trochu strach, protože jsem studoval chemii od úplných základů až tady na fakultě, na gymnáziu dostanete jen obecný přehled. To byla možná moje nevýhoda oproti studentům z průmyslovek, ale rozdíly se rychle vyrovnaly a všichni jsme brzy byli na zhruba stejné úrovni. Navíc fakulta nabízí kurzy, kde si chemii můžete oprášit a doplnit mezery, takže vás jen tak „nehodí do vody“.
Proč by si podle vás měli uchazeči vybrat studium materiálů na FCH VUT?
Protože se pak budete dívat na svět úplně jinak. Získáte detailní představu o materiálech kolem nás – budete vědět, jak se vyrábí a proč fungují tak, jak fungují. A hlavně, využijte příležitosti, které fakulta nabízí. Erasmus je skvělá zkušenost, ke které se už nemusíte nikdy dostat. Kdo toho nevyužije, dělá velkou chybu.
Děkujeme za rozhovor a přejeme hodně úspěchů v budoucnu!
-jo-
| Publikováno | |
|---|---|
| Odkaz | https://www.fch.vut.cz/f96620/d304630 |