Ekodesign jako cesta k udržitelnosti: Výzkumníci z FCH VUT pomáhají českým firmám připravit se na budoucnost
Až 80 % plastů v Evropě stále pochází z fosilních zdrojů a většina plastových obalů se nikdy znovu nepoužije. Jak může výzkum pomoci českým firmám být konkurenceschopnější a šetrnější k životnímu prostředí? A jaké výzvy i příležitosti přináší digitální pasy výrobků? O tom jsme si povídali s odborným asistentem Radkem Přikrylem z Ústavu chemie materiálů FCH VUT, který se věnuje výzkumu materiálů i jejich praktickému využití v oblasti ekodesignu a cirkulární ekonomiky.
Z laboratoře do praxe
Cesta Radka Přikryla k oblasti ekodesignu vedla skrze výzkum a vývoj nových materiálů. „Vidíme, jak je důležité uvažovat o produktech komplexně. Ekodesign je právě takovým přístupem – systémovým, udržitelným. A cirkulární ekonomika? Ta je podle mě jedinou možnou cestou, jak dnes přistupovat ke zdrojům,“ popisuje.
Aktuálně je spoluřešitelem projektu Ekodesign a digitální pasy výrobků jako nástroje k předcházení vzniku odpadů a vyšší recyklaci plastů – metodická a osvětová podpora pro firmy a podnikatele v ČR, jehož poskytovatelem je Technologická agentura ČR. Konkrétně se projekt zaměřuje na ekodesign a digitální pasy výrobků jako nástroje pro vyšší cirkularitu a předcházení vzniku odpadů. Klade důraz na jejich zavádění do praxe českých firem, přičemž hlavní pozornost věnuje plastům a plastovým obalům – oblasti, která je z hlediska recyklace dlouhodobě problematická a zároveň prioritní v evropské legislativě.
V Evropě pochází 80 % plastů z fosilních zdrojů, zatímco podíl recyklovaných materiálů zůstává nízký, zejména u plastových obalů. Ty tvoří největší podíl plastového odpadu a zároveň mají nejnižší míru opětovného použití. Přitom mechanická recyklace má až pětkrát nižší uhlíkovou stopu než spalování, a právě zlepšení těchto toků je klíčové pro dosažení nízkouhlíkové cirkulární ekonomiky.
Projekt tak reaguje na rostoucí požadavky na udržitelnost produktů. „Pokud firmy chtějí mít udržitelné produkty, musí se na to připravit a respektovat pravidla. A cílem našeho projektu je, aby české firmy byly připraveny,“ vysvětluje Radek Přikryl. Jak s ekodesignem ve firmě začít? Základní doporučení je jasné: nejprve se seznámit s legislativou a dostupnými odbornými materiály. Nařízení o ekodesignu je obecnou střechou definující základní principy. K tomu existují studie k 11 kategoriím finálních produktů a 7 meziproduktům, včetně plastů. Pak už je na každé firmě, jaký plán si vytvoří.
Jako příklad dobré praxe uvádí Radek Přikryl společnost s ručením omezeným Plastia, která využívá nejen principy ekodesignu, ale také design thinking. „Projekt s názvem Otoč květináč je skvělým příkladem uzavření materiálového cyklu. Lidé mohou přinést vysloužilý plastový květináč nebo truhlík a tým firmy Plastia pro něj najde využití. Motorem všech těchto aktivit je Lenka Novotná,“ přibližuje.
Digitální pasy výrobků: konec greenwashingu?
Digitální pasy výrobků by měly přinést zásadní změnu. Jedná se o elektronické dokumenty, které obsahují podrobné informace o daném výrobku. „Zákazníci i firmy díky nim získají ověřené informace o složení, recyklovatelnosti nebo uhlíkové stopě produktů. To dnes často chybí. Digitální pasy mají zásadně přispět k potlačení greenwashingu – tedy falešných marketingových tvrzení o ekologičnosti výrobků. Budou poskytovat klíčové důkazy a fakta jak pro zákazníka, tak pro celý hodnotový řetězec,“ vysvětluje Radek Přikryl.
Digitální pasy výrobků jsou celoevropský projekt, který se bude týkat značného množství produktů a jejich součástí. Firmy budou prostřednictvím providerů poskytovat do pasů data a aktualizovat je. V případě plastových obalů budou data o jejich složení součástí pasů finálních produktů.
Výzvu představuje neexistence trasovatelných a ověřitelných vazeb mezi procesem třídění a recyklace plastů z obalů. „Jako ČR platíme miliardové pokuty za nerecyklaci plastových obalů, ale zároveň firmy, které chtějí nakupovat recykláty, uvádí, že není nabídka. Tento začarovaný kruh nerozetneme bez transparentních dat,“ objasňuje Radek Přikryl. V Česku například zcela chybí informace o trasovatelnosti plastů ze žlutých popelnic. „Firmy často ani neznají své dodavatelské řetězce, nepočítají uhlíkové stopy nebo nejsou ochotny zveřejnit složení svých produktů – to se ale bude muset změnit,“ dodává.
Chemická recyklace dle Radka Přikryla vyvolává velká očekávání a může se stát důležitým nástrojem, avšak zatím má k dominantnímu postavení daleko. Musí být ekonomicky udržitelná a přinášet inovativní řešení problémů s plasty. Zatím jsou tyto technologie v počátcích fungování, avšak na jejich vývoji se intenzivně pracuje.
Na firmy čekají i nové legislativní povinnosti spojené s balíčkem PPWR (Packaging and Packaging Waste Regulation), tedy návrhem nařízení o obalech a obalových odpadech, který připravila EU. Jeho cílem je snížit množství obalového odpadu, podpořit opakované použití obalů (re-use), zvýšit podíl recyklovaných materiálů v obalech a zajistit, aby byly všechny obaly do roku 2030 recyklovatelné.
PPWR má potenciál výrazně proměnit obalový průmysl v celé EU – včetně Česka – a vybízí firmy přemýšlet více udržitelně a transparentně. Mohou se na změny české firmy připravit? „Firmy se připravit mohou, byť je v ČR národním sportem nechat vše na poslední chvíli. Ale pravidla jsou v tuto chvíli jasná a základní principy také. Problém pro české firmy je komplexnost, složitost a odbornost nové legislativy. Ta vznikala mnoho let, firmy se s ní seznamují nyní a je pro ně často šok, kolik změn nás čeká. Jsou to ale změny nezbytné pro to, abychom zpomalili materiálové toky a dokázali znovu využívat materiály,“ vysvětluje Radek Přikryl.
Budoucnost plastů? Transparentní a opakovaně použitelné
Kdyby měl Radek Přikryl změnit jednu věc, byl by to přístup k transparentnosti a zveřejňování dat, která jsou všude jinde v EU k dispozici. „Bez informací o tom, kolik a jakého plastu se vytřídí a recykluje, se nedá plánovat – ani ve výzkumu, ani v byznysu. Přitom firmy čelí legislativním nárokům na povinný obsah recyklátu. Ten však často není k dispozici,“ upozorňuje.
Ideální budoucnost vidí v souladu s evropskou legislativou – monomateriály, známé složení, žádné nebezpečné látky, trasovatelné toky a digitální pasy výrobků s informacemi o všem potřebném pro recyklaci.
A co může každý z nás udělat hned teď? „Pokud to jde, nepoužívat jednorázové plasty. Přibližně 50 % všech vyrobených plastů je jednorázových. Tzn. po jednom použití se vyhodí. A to je opravdu velké plýtvání. Takže místo jednorázového kelímku na nápoje – opakovatelně použitelný, místo PET láhve s vodou – opakovatelně použitelná láhev, místo jednorázového plastového sáčku – opakovatelně použitý. Těchto jednoduchých změn můžeme udělat desítky. Mají ale zásadní dopad,“ uzavírá.
-jo-
| Publikováno | |
|---|---|
| Odkaz | https://www.fch.vut.cz/f96620/d288241 |