Kartony se sníženou hořlavostí: Jak chemici a papírníci chrání naše kulturní dědictví

Zápisy, rukopisy i památky kulturního dědictví – v archivech po celé republice se ukrývají cenné dokumenty, které ohrožuje nejen zub času, ale také riziko požáru. Na jejich ochranu se zaměřuje výzkumný tým vedený Vysokou školou chemicko-technologickou v Praze (VŠCHT), složený z vědců a doktorandů Fakulty chemické Vysokého učení technického v Brně (FCH VUT), odborníků Technického ústavu požární ochrany (TÚPO) a výrobní a papírenské firmy EMBA. V rámci projektu MAPOA společně pracují na vývoji archivních obalů z kartonu se sníženou hořlavostí. Jak výzkum přispívá k ochraně historických dokumentů a co všechno obnáší?

Oheň jako skrytá hrozba

Podle údajů Mezinárodní archivní rady (ICA) představují požáry druhé nejčastější riziko zničení archivních fondů, hned po poškození vodou. Papírový karton použitý na archivní krabice se může vznítit za méně než 10 sekund od kontaktu s plamenem.

Hodnotu archiválií, knih či muzejních sbírek přitom často nelze vyčíslit – mnohé z nich představují jediné dochované doklady o historických událostech, kulturním vývoji nebo rodových liniích. Požár tak může znamenat nenávratnou ztrátu.

Důležité je myslet nejen na obsah, ale i na to, v čem je uložen. Projekt MAPOA (Materiálová a protipožární ochrana archivních obalů) proto cílí na první linii ochrany – samotné obaly – a snaží se riziko požáru minimalizovat. Vědci vyvíjejí úpravu běžného kartonu pomocí speciálních příměsí, která z něj vytváří materiál s výrazně nižší hořlavostí, ale zároveň bezpečný pro dlouhodobé uchování kulturního dědictví.

Výzkumné téma se poprvé objevilo v diplomové práci Martiny Novákové, studentky VŠCHT Praha, která se mu později věnovala i ve své disertační práci. Z dlouhodobého bádání tak vznikl projekt s reálným přesahem do praxe.

„Nápad pokračovat v tématu vznikl z potřeby lépe chránit objekty kulturního dědictví dlouhodobě uložené v paměťových institucích – archivy, knihovny, muzea nebo galerie – před rizikem požáru. Velké instituce mívají stabilní hasicí systémy, ale podle naší analýzy jimi disponuje jen asi 5 % archivů,“ uvádí docent Michal Ďurovič z VŠCHT. Zbytek spoléhá na konstrukci budovy, přenosné hasicí přístroje nebo ochranu nemá vůbec. „Nevím o žádném podobně zaměřeném projektu, asi jsme narazili na prázdné místo,“ dodává. Projekt MAPOA je tak vůbec první iniciativou svého druhu v Česku. 

Spolupráce napříč obory i republikou

Projekt financovaný Bezpečnostním výzkumem MV ČR propojuje několik mezioborových partnerů. Hlavním řešitelem je VŠCHT v Praze (Ústav chemické technologie restaurování památek), která se zabývá vývojem účinných zpomalovačů hoření a spolu s FCH VUT v Brně (Ústav fyzikální a spotřební chemie) řeší výzkumnou část projektu. Technický ústav požární ochrany v Praze má na starosti testování požární odolnosti a společnost EMBA v Pasekách nad Jizerou se věnuje výrobě archivních obalů a pilotní realizaci. 

Archivní materiály vyžadují specifické podmínky uchování. Materiály musí být zdravotně nezávadné, stabilní, nesmí uvolňovat škodliviny a zároveň by měly odolávat požáru. Najít řešení, které splní všechny tyto požadavky a zároveň bude prakticky použitelné, není jednoduché. „Retardéry hoření jsou obecně známé, ale v tomto případě jde o choulostivý materiál, ve kterém mají být uloženy archiválie. Nesmí uvolňovat žádné látky, které by mohly poškodit uložený obsah,“ vysvětluje děkan FCH VUT Michal Veselý.

Každý z partnerů do projektu vnáší svou motivaci a odbornost. TÚPO vnímá spolupráci jako cestu k reálnému výstupu. „Navázali jsme na předchozí studentské práce, což oceňuji. A především směřujeme k reálnému, aplikovatelnému výstupu. Nechci nijak snižovat význam základního výzkumu, ale tady se jedná o aplikovaný výzkum zaměřený na požární ochranu, což je pro nás jako součást hasičského záchranného sboru zásadní. Vidím v tom velký potenciál rozšířit pasivní prvky požární prevence do oblastí, kde to dosud nebylo běžné,“ říká plukovník Jan Karl. 

Význam mezioborového propojení vyzdvihuje i děkan Veselý. „Mě na tomto projektu baví především mezioborová spolupráce, která vede ke konkrétnímu výsledku. A těší mě, že se nám to daří.“ Doplňuje přitom, že zásadní je zapojení partnera z praxe: „Ze zkušenosti víme, že velké plus je mít v týmu výrobce, který má o realizaci výsledku ve výrobě velký zájem.”

Na aplikační stránku vývoje poukazuje ředitel společnosti EMBA Marek Michálko. „Projekt má samozřejmě obchodní potenciál – produkt tohoto typu zatím na trhu běžně není. V oblasti archivních obalů je vše poměrně ustálené, dané normami a formáty. Právě proto je zajímavé nabídnout něco nového – archiválie balené do speciálně upraveného papíru nebo lepenky s nižší hořlavostí. Některé moderní archivy s požární ochranou vznikají, ale mnoho archivů je stále v půdních prostorách, kde taková ochranná vrstva může při ochraně archiválie sehrát v případě požáru klíčovou roli.“

Celkovou atmosféru spolupráce výstižně shrnuje docent Ďurovič: „Sešla se tu skupina lidí, kteří jsou odborníky ve svém oboru, rozumějí tomu, co dělají, a zároveň si lidsky sedí. Jednání i setkání jsou velmi příjemná a tvůrčí.“ 

Bezpečnější budoucnost archivů

Projekt je nyní zhruba v polovině, končit bude příští rok a uvedení do praxe lze očekávat v následujícím období po jeho ukončení. Cílem je vytvořit úpravu, kterou bude možné aplikovat i v průmyslovém měřítku a která bude pro paměťové instituce finančně dostupná – na rozdíl od současných nákladných specializovaných systémů hašení, jež jsou často založené na hašení plynem, vodní mlhou nebo snižování koncentrace kyslíku. Výsledný materiál má být také právně chráněn užitným vzorem.

Aktuálně vědci zkoumají vlastnosti tiskových formulací a vybírají nejvhodnější kandidáty pro provozní zkoušky ve společnosti EMBA. Výzkum už přinesl první výsledky – některé modifikované kartony dosahují výrazně vyšší odolnosti vůči plamenu, aniž by došlo ke zhoršení jejich fyzikálně-chemických vlastností. Složení použité směsi je součástí know-how odborníků, lze však prozradit, že směs je nejen funkční, ale také vizuálně atraktivní. „Řekněme, že do budoucna se bude výrobek prodávat sám, protože upoutá na první pohled – má stříbrnou až perleťovou barvu. Je potřeba, aby bylo v archivech přítomno hodně dam,“ říká s nadsázkou plukovník Karl a odkazuje na fakt, že i vzhled hraje u zavádění nových produktů svou roli. 

 

Ačkoliv je produkt vyvíjen především pro potřeby paměťových institucí, využití může najít i u jednotlivců, kteří chtějí lépe chránit své cenné dokumenty. „Záleží na tom, zda to bude dávat smysl samotným uživatelům. Archivní obaly dnes musí splňovat určité normy a parametry. Pokud k nim přidáme úpravu se sníženou hořlavostí, je důležité zachovat i jejich původní vlastnosti. Takové řešení by mohlo být výhodné hlavně pro větší instituce nebo firmy s vlastními archivy. Pro běžné uživatele to nejspíš nebude – snad jen pro pár rodinných fotek – ale potenciál v paměťových institucích je obrovský,“ míní ředitel Michálko.

Nabízí se rovněž možnost expanze na mezinárodní trh. „V oblasti archivnictví máme v Evropě silnou pozici, přesahujeme i do některých mimoevropských zemí. A zatím jsme nezaznamenali, že by někdo podobný produkt nabízel. Využití tak může být globální – každá země má své kulturní dědictví, které chce chránit. A ne všechno lze jednoduše digitalizovat,“ dodává.

V době, kdy se klade důraz především na digitalizaci, je snadné zapomenout, že fyzické uchovávání dokumentů má stále zásadní význam. Elektronická data mohou být ohrožena výpadky, kyberútoky či technologickým zastaráváním. Fyzický originál tak často zůstává jedinou jistotou.

-jo-

Publikováno
Odkaz https://www.fch.vut.cz/f96620/d298601