Sladký odkaz Jaroslava Dědka: 135 let od narození experta na cukrovarnictví
Dnes je tomu právě 135 let, co se narodil Jaroslav Dědek, chemik a expert na cukrovarnictví. Tento významný vědec a analytik zanechal významnou stopu také na Vysokém učení technickém v Brně (VUT), kde byl od roku 1929 mimořádným a od roku 1934 řádným profesorem na Ústavu chemické technologie potravin a uhlohydrátů. V akademickém roce 1934/1935 také zastával funkci děkana odboru chemického inženýrství.
Jaroslav Dědek (1890–1962) byl významnou osobností české chemie a průkopníkem cukrovarnického výzkumu. V době, kdy cukrovarnictví v českých zemích procházelo rychlým rozvojem, se výrazně podílel na zavádění moderních technologií a výzkumu. Jeho působení na VUT posílilo postavení univerzity jako jednoho z center chemického inženýrství a potravinářských technologií.
Od pražských studií k vrcholu cukrovarnického výzkumu
Jaroslav Dědek se narodil 12. června 1890 do rodiny gymnaziálního profesora. Byl všestranně nadaný — zajímala ho architektura, hudba i malířství — nakonec však zvítězila chemie, kterou vystudoval na Českém vysokém učení technickém v Praze (ČVUT). Zde také později v roce 1917 získal doktorát z teoretické organické chemie.
Kromě pražské techniky působil Dědek i na Univerzitě Karlově (UK) a krátce v berlínské firmě AGFA. Za první světové války pracoval místo odvodu v laboratoři při Německé universitě v Praze a po válce se naplno ponořil do bádání ve Výzkumné stanici cukrovarnické v Praze při ČVUT, kde vedl fyzikálně-chemické oddělení. Roku 1925 odjel do Dánska, kde vybudoval centrální výzkumnou základnu pro tamní cukrovarnický průmysl a v roce 1928 se na ČVUT habilitoval na docenta v oboru cukrovarnictví a výroby uhlohydrátů.
Rozvoj chemického inženýrství na VUT
Jaroslav Dědek sehrál klíčovou roli v rozvoji chemického inženýrství na VUT, zejména v oblasti sacharidů a potravin. V roce 1929 zde byl osmnáct let po vzniku chemického odboru jmenován mimořádným profesorem oboru Chemická technologie IV (uhlohydráty a potraviny) a od roku 1934 profesorem řádným. V akademickém roce 1934/35 zastával funkci děkana odboru chemického inženýrství a od roku 1935 byl členem zkušební komise pro autorizované civilní inženýry v technické chemii. Během svého působení vedl také Brněnskou výzkumnou stanici cukrovarnickou.
Období vědec popisuje ve své autobiografii jako velmi náročné, ale zároveň profesně inspirativní. „Bylo to velmi vzrušující a krásné období mého života. V Brně se nám podařilo vytvořit tým spolupracovníků a prostředí, které brzy začalo přitahovat i studenty a mladé odborníky v oblasti cukrovarnické technologie ze zahraničí — například z Dánska, Francie, Irska, Polska, Itálie, Maďarska, Rakouska, Turecka a dokonce i z Falklandských ostrovů.“
Kromě cukrovarnictví se Jaroslav Dědek na VUT věnoval fermentačním technologiím, kdy byl pověřen vedením Katedry fermentačních technologií, kterou bylo třeba reorganizovat a koordinovat s Výzkumným ústavem piva.
Inovace v cukrovarnické technologii
Cukrovarnictví mělo v českých zemích dlouhodobě zásadní význam pro rozvoj zemědělství, průmyslu i celé společnosti. V průběhu 18. a 19. století se naše území stalo malou cukrovarnickou velmocí — původní dovoz třtinového cukru nahradila výroba z cukrové řepy, kterou urychlila Napoleonova kontinentální blokáda. České cukrovarnické strojírenství patřilo ke světové špičce, domácí inovace významně posouvaly obor vpřed a cukrovary často formovaly celé regiony.
Rostoucí průmysl vyžadoval i systematický vědecký přístup, v němž sehrál klíčovou roli právě i Jaroslav Dědek. Zdůrazňoval důkladný výzkum a jako první používal mobilní přístroje přímo v provozech. Proslul zejména inovacemi v čištění řepných šťáv a optimalizací odpařování cukerných roztoků. Jeho metoda progresivního předčeření, vyvinutá společně s Josefem Vašátkem, snížila spotřebu vápna a získala mezinárodní patent i uznání. Byl uznávanou autoritou v Evropě a jeho práce dodnes ovlivňuje moderní technologie výroby cukru.
Emigrace do zahraničí a Dědkův odkaz
Během okupace, kdy byly české vysoké školy uzavřeny, se Jaroslav Dědek kromě práce ve výzkumné stanici intenzivně věnoval studiu teoretických základů chemických procesů v cukrovarnictví. Po válce místo očekávané úlevy čelil zákazu vstupu na školu a podezření z kolaborace.
Turbulentní období popisuje i ve své autobiografii. „Když se situace v Československu stávala stále neklidnější a byl jsem soukromě varován, že mi hrozí zatčení a vyloučení z univerzity, rozhodl jsem se s manželkou a dětmi zemi nelegálně opustit – doslova s holýma rukama. V červenci 1948 jsme úspěšně dorazili do Belgie, kde jsem se mohl usadit a začít pracovat jako technický poradce svých přátel ve svobodné Evropě.“
V Belgii našel Dědek nové působiště jako technický poradce a pokračoval ve své vědecké práci. V roce 1952 získal francouzské občanství a stal se poradcem předních evropských cukrovarů. V roce 1956 mu byl udělen za zásluhy v oblasti řepařství na Technické univerzitě v Berlíně-Charlottenburgu čestný doktorát agronomických věd a zároveň zde byl jmenován stálým hostujícím profesorem pro cukrovarnickou technologii. Kontakty se zeměmi za železnou oponou byly z jeho strany přerušeny, což znamenalo velkou ztrátu pro československou vědu.
Jaroslav Dědek byl na VUT známý svým nasazením, které vyžadoval i od ostatních. Ačkoliv se po emigraci již nevrátil na českou vědeckou scénu, jeho odkaz žije dál na Ústavu chemie potravin a biotechnologií VUT Fakulty chemické VUT, kde se problematika výroby cukru vyučuje i dnes, například v bakalářském programu Chemie a technologie potravin.
Použité zdroje: Listy cukrovarnické a řepařské; Encyklopedie dějin Brna; Historie.cs; Cukrovarnictví, cukrovary a cukrovarníci
Autor: Mgr. Bc. Tereza Walsbergerová, Ph.D.
Zdroj: VUT.cz
| Publikováno | |
|---|---|
| Odkaz | https://www.fch.vut.cz/f96620/d293212 |