Počátky chemického odboru České vysoké školy technické v Brně

V září 1899 se českým moravským politickým kruhům a českým politikům ve vídeňské vládě podařilo dosáhnout založení C. k. české vysoké školy technické v Brně. Zvláště se o to zasloužili profesoři pražské Karlo-Ferdinandovy univerzity, historik Antonín Rezek, tehdejší sekční šéf (náměstek) ministra kultu a vyučování, a právník Josef Kaizl, ministr financí rakouské části Rakouska-Uherska.

Techniku tvořily původně odbory (fakulty) strojní a stavební, které byly umístěny v prostorách českých středních škol v centru města – nejprve v dívčí škole spolku Vesna na dnešní Jaselské (tehdejší Augustinské) ulici, poté v budově české průmyslové školy na současné Gorkého (Falkensteinerově) ulici číslo 7.

Profesorský sbor proto koupil parcelu na ulici Veveří, kde vybudoval areál školy. Komplex tří pavilonů koncipovaných v novobarokním stylu profesory architektem Josefem Bertlem a stavebním inženýrem Michalem Ursínym byl otevřen 25. června 1911. Ministerstvo vyučování přitom projekt redukovalo o chemický pavilon a další objekty.

Žádost ke zřízení chemického odboru obdrželo ministerstvo vyučování v dubnu 1907. K jejímu vyřizování došlo až v dubnu 1911, kdy ministerstvo povolilo jmenování profesora anorganické chemie. Jím byl profesorským sborem techniky zvolen Bohumil Kužma, mimořádný profesor na české části pražské univerzity.

Zřízení chemického odboru potvrdilo ministerstvo 8. listopadu 1911, a to od akademického roku 1911/1912. K tomu bylo třeba adaptovat prostory na Falkensteinerově ulici, které předtím užívaly odbory strojní a stavební, a pracoviště personálně zajistit. Za Kužmova vedení v pozici prvního děkana byla výuka zahájena 23. října 1912.

Snahy o rychlé vybudování odboru dosvědčuje jmenování Jan Nováka mimořádným profesorem analytické chemie (22. listopadu 1912) a Jiřího Baborovského řádným profesorem teoretické a fyzikální chemie (2. prosince 1912). Pro obě nová pracoviště ale v budově na Falkensteinerově ulici nebylo místo.

Profesor Novák proto Ústav analytické chemie umístil do sklepních místností techniky na ulici Veveří, kde zahájil výuku v únoru 1913. V dalším roce se mu z ministerstva financí podařilo získat peníze k pronájmu domu na Augustinské (Jaselské) ulici číslo 18. Zadním traktem se tu bylo možné spojit s prostory odboru na Falkensteinerově ulici.

V roce 1913 pokročilo budování fakulty jmenováním tří mimořádných profesorů – Cyrila Krauze pro organickou chemii, Otakara Kallaunera pro chemickou technologii I. (obsahovala velkoprůmysl anorganických lučebnin a průmysl silikátů) a Bedřicha Macků (budoucího starostu Brna) pro technickou fyziku.

Koncepci studia navrhli profesoři Kužma, Baborovský a Novák. V případě prvního a druhého ročníku se jednalo převážně o výuku teoretických předmětů, jež byly ukončeny první státní zkouškou. Nadějný rozvoj fakulty, kterou v akademickém roce 1913/1914 navštěvovalo padesát sedm posluchačů, byl v červenci 1914 narušen vypuknutím první světové války.

Do armády museli kromě mnoha studentů narukovat i profesoři Krauz a Novák. Příslibem do budoucna se však stala výstavba chemického pavilonu na dnešní Žižkově ulici, s níž se začalo už na jaře 1914. Prostorná budova pak od roku 1920 sloužila při výuce technologických předmětů ve třetím a čtvrtém ročníku.